První oficiální článek?

7. června 2018 v 18:24 | Linda |  Každodenní
Ahoj. :)

Možná by nebylo od věci trochu objasnit smysl tohoto blogu.

Před několika lety ("shodou okolností" to bylo vrcholné období puberty) jsem si řekla ne.

Nelíbilo se mi, jakým směrem jsem se ubírala, nelíbil se mi pocit, se kterým jsem večer ulehala ke spánku, nelíbilo se mi, co jsem sama sobě prováděla.

Boj to je těžký a nekonečný, ale jsem velice ráda, že jsem se do něj pustila.

Nezúčastněným pozorovatelům se může zdát, že se vlastně nezměnilo nic, to proto, že se největší změna udála v mé hlavě, ve způsobu, jakým přistupuji sama k sobě. Ale teď, o několik let později, ten obrat začíná být viditelný i navenek (údajně).

Nechci se tu moc zabývat minulostí, nicméně nepochybně stojí za tím prvotním impulzem ke změně a má největší zásluhu na tom, že jsem vystoupila ze svého stínu a vydala se do neprozkoumaných krajin.

Co tedy očekávám od blogu?

Beru ho trochu jako bič na sebe.

Jakožto správný "hraničář" (člověk s hraniční poruchou osobnosti, ale nechci si ji přiznávat, považuju to radši za přirozený proces vývoje osobnosti, navíc mi přijde, že to je akorát pojmenování výmluvy) se velice rychle nadchnu, stejně rychle ale dokážu i vyhasnout a přeskočit někam jinam, kde zase krátce zazářím a pak zapomenu a pořád dokola.

Začátek tohoto mého "přesměrování" začínal stejně, jako miliony falešných přesměrování předtím. A docela podobným způsobem i pokračoval.

Nicméně tentokrát cítím, že nechci, aby tenhle vlak jen tak zastavil, přejel z kolejí na silnici, proměnil se v auto a jel někam jinam.

Změny, které se udály, jsou mi přínosné a naplňují mě. Navíc nastávají dny, kdy mi přijde, že se přibližuji k tomu ideálu člověka, kterým bych jednou chtěla být. Jsou to nepatrné krůčky, ale jsou.

Jenže pak taky nastávají dny, kdy pomalu uvadám a odlétám do jiné kapitoly. Zapomínám.

A proto tu je blog. Až doteď jsem to zvládala jenom s pomocí deníku, neustálého přísunu motivace (čtením různých článků či sledováním videí, která se týkají mých zájmů) a psaní příběhů.

Pak mě napadlo (a ano, byl to, nečekaně, impulzivní zážeh, ale držel se mě skoro měsíc, tak jsem si nakonec řekla, že to zkusím), že když budu mít něco, co bude veřejně přístupné, a tudíž všem viditelné, třeba mě to dokope. Donutí mě to nevzdávat se, protože můj neúspěch by pak byl všem na očích ("všem" berte s rezervou. :D ).

A protože internet dneska nabízí tu skvělou možnost anonymity (alespoň na té rovině, že dokud se Vám nepředstavím, jsem Linda, náhodná holka), je pro mě jednodušší začít. Můžete si mě třeba spojovat s reálnou osobou, ale i kdybyste byli moji rodiče, nespojíte si mě se mnou. Takže můžu být anonymně osobní, osobně anonymní, to je jedno.

No dobře, ale co tady bude za články?

Mix každodenních záležitostí, ale ne každodenních příspěvků.

Zajímám se o pro někoho "alternativní" dlouhodobě udržitelný způsob života - celkově vzato, ekologicky přátelštější.

Dále jsem propadla kouzlu minimalismu, je to právě ta věc, která mi pomohla nejvíc si uklidit v hlavě, tudíž ovlivnila i většinu dalších událostí (tak proč ji, sakra, píšeš až na druhé místo?).

Přešla jsem na barefoot - chození "naboso" a můžu si to jenom a jenom pochvalovat.

A v neposlední řadě ráda čtu (hlavně fantasy) a vyrůstala jsem mezi motory, takže ač ekologicky aktivní, čtyř a dvou kol jsem se vzdát nedokázala.

Sem tam se tu objeví kousek té teorie, tady a tam deníkový zápis, tu a tam nějaký recept nebo návod, občas nějaká knižní záležitost… A možná i nějaká naprosto totálně úplná blbost, na ty jsem, koneckonců, odborník.

Prostě vzato kolem a kolem, nic, co by tu nebylo už tisíckrát.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama