Neplánovaný výlet na Královec

21. června 2018 v 9:51 | Linda |  Každodenní
Hraju Dračí doupě, což je fantasy hra na hrdiny klasicky s tužkou, papírem a kostkami. Tenhle týden odpadla schůzka, tak jsem si vzpomněla, jak mi kamarád (schodou okolností ten s tím papírovým porsche) říkal o bývalém lomu, který je teď zatopený a lidi se tam jezdí koupat.

Tak jsme dohodli čas, sebrali ještě druhého exota z naší skupiny a psa a vyrazili jsme.

Okolí lomu bylo krásné, ostatně jako všude tady - lesy, louky, svahy a pole s konopím.

Krátkou procházkou jsme dorazili k malému zákoutí, kde byl dobrý vstup do vody. Nakonec jsem se koupala akorát já a pes, ale zdálo se, že to byla ideální rovnováha věcí. Dva na břehu, dva ve vodě.

Na zpáteční cestě jsme se shodli na tom, že bychom ještě někam vyrazili. Pejska jsme zavezli domů a podle instrukcí exota jsme dojeli ke Královci.

Normální lidé by to pojali jako výšlap na horu, my jsme to vzali trošku kolem a kolem, cvičili jsme se v hodu na terč (kameny na pokácené kmeny u cesty), šermování (větvemi), štafetě (s kamenným kolíkem) a šplhání (po všem možném). V podstatě taková malá olympiáda, na zpáteční cestě z kopce dolů došlo i na sjezd (bez lyží a po kamenech). A ano, všem nám již bylo 18.

Z předešlého odstavce jste si mohli udělat lehkou představu o množství kamenů, které se tam nacházelo. To platilo tak nějak generalizovaně, především však pro cestu. V bosobotkách to byla sranda jenom chvíli. Mám 3mm podrážku, takže to jsem se rovnou mohla vyzout a jít úplně naboso. Nemám sice nijak extra rozmazlené nohy, na terén jsou zvyklé, ale tohle byla úplně nová úroveň. Neříkám, že to bylo bolestivé, ale ani neříkám, že to byla procházka po lesním mechu.

Přesto se mi to líbilo.

V půlce cesty jsme se zastavili a krátce pokochali dechberoucím výhledem. Bohužel, z fotek to je takové bezrozměrné, ale kdyby už nic jiného, za výhledy jako tenhle stojí každý kámen na cestě.



Na vrchol jsme dorazili ve 21:10 a ač slunce už zapadlo, stále bylo krásně vidět do dálky. Pokochali jsme se, řešili jsme procentuální zastoupení ženské a mužské části v rámci jednoho člověka a správnou techniku dřepů (a spoustu ůzných, neméně důležitých, témat) a vydali se na zpáteční cestu.



Musím podotknout, že dolů se mi v bf botách šlo o mnoho lépe než nahoru. Nemusela jsem totiž na chodidle stát celou dobu, než vytáhnu druhou nohu nahoru, položím ji dopředu a udělám krok, ale v případě potřeby jsem mohla cupitat a nebo sjíždět (upozornění pro Vás: je to špatný nápad).

Ač jsem holka z vesnice, nikdy jsem neviděla světlušku naživo. U nás prostě nebyly. Tak jsem si to užila teď naplno, kdy lesy svítily jako městská promenáda za jarního večera. Protože už bylo čtvrt na jedenáct v noci a v lese bylo šero, nebylo pod stromy v dálce vidět nic, pouze líně poletující světélka. Desítky na jednom místě!

Domů jsme dojeli pozdě a utahaní jako koťata, ale už plánujeme, kdy si to dáme znova.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama