Červnové dny… Některé

9. června 2018 v 17:36 | Linda |  Každodenní
Sousedi mají obrovskou třešeň, která nám každoročně dává zásoby ovoce do mrazáku. Tenhle rok jsem se konečně rozhoupala k tomu, že zkusím uvařit marmeládu a sirup. Taky jsem se jela podívat za mojí starou dobrou známu, abych k mému neskonalému potěšení přišla na to, že se jí daří skvěle. A náhodou jsem se octla ve výletním vláčku.



S marmeládou to nedopadlo, babička se toho totiž neuvěřiteně chytla a nedala pokoj, dokud jsme jí s mamkou nenatrhaly kbelík třešní a jasně nezadaly objednávku. S neustálým omíláním toho, že přece nemá co dělat, když je vedro a na zahradu nemůže, babička vykouzlila bednu marmelád. Dneska jsem jednu načala k snídani a musím se jenom podivit nad tím, že nás to neosvítilo dřív. Marmelády babička patlá z čehokoliv, ale třešně nás ještě nenapadly… A přitom jsou tak vynikající!

Každopádně sirup mi zůstal. Druhá babička mi dala recept (na sirup z višní, protože mají víc šťávy, ale říkala, že by to mohlo být to samé), takže jsem hrdinně natrhala ovoce (rada pro Vás: nečekejte na večer, že bude menší vedro), vypeckovala (pokračování rady pro Vás: o půlnoci už nepoznáte pecku od třešně a budete je házet do jedné mísy) a procukrovala.

Druhý den jsem slila šťávu, povařila a přelila do lahví. Degustace proběhla, výsledek, no, řekněme, že ujde. Asi chápu, proč se normálně dělá z višní…

Zbylé půlky třešní jsem zavařila do sklenic, že se třeba dají do koláče nebo jogurtu, ale obratem mi bylo řečeno, že to nikdo jíst nebude. Ve výsledku mě to potěšilo, zbyde víc na mě, budou se hodit po přestěhování.



Před několika lety jsem měla kobylku, nicméně mě okolnosti donutily poslat ji dál. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že si ji přivlastnila paní, která se o ni stará jako o královnu. Ať už mluvím o výcviku nebo celkové péči, všechno probíhá tak, jak jsem si ve skrytu duše vždycky přála.

Nebylo to lehké, rozloučit se s milionovým koněm (ne, že stál milion korun, ale že je jeden z milionu), každopádně vědomí toho, že se dostala na místo, kde se jí dostává ukázkové péče, kterou bych jí já neposkytla, mě jenom utvrdilo v tom, že jsem udělala dobře.

Dneska jsem se na ni byla podívat (nebylo to poprvé od prodeje, v nepravidelných intervalech jsem tam byla už několikrát). Vyčistila jsem ji, pomazlila se s ní a pak jsem s nimi chtěla jít pěšky jako doprovod při vyjížďce po okolí. Majitelka mi hned nabízela, ať si na ni sednu já. Zvažovala jsem to, přece jenom nerada lezu cizím lidem do zelí, zvlášť tam, kam už nepatřím, ale když vytáhla argument, že ona na ní jezdí skoro denně, tak pro jednou se může jenom dívat, zlomilo mě to.

Jely jsme jenom kousek a pomalu. Majitelka šla s námi, popovídaly jsme si. Celou cestu se kobylka chovala pohodově, přesně, jako jsem byla zvyklá, v podstatě se moc nezměnila.

Ačkoliv nejsem fanda používání mobilu ze sedla (přece jenom když řídím, tak se mám věnovat koni a okolí, ne mít jednu ruku plnou telefonu), jednu fotečku jsem si neodpustila.


Pak jsme ji osprchovaly - udělalo se hrozné vedro - a pustily do výběhu. Samozřejmě, že se okamžitě vyválela v hromadě sena - vážně se ani trochu nezměnila.

Z návštěvy jsem, jako vždy předtím, odjížděla s dobrým pocitem. Je to super, vědět, že je o Vaše milované dobře postaráno. Nezapomenu na ten strach, když jsem se na ni jela podívat poprvé od prodeje a nevěděla jsem, v jakém stavu ji najdu; přece jenom internet je plný lidí, kteří se snaží odkoupit svoje koně zpátky, protože nový majitel není úplný koňomil. Naštěstí, paní patří do té druhé skupiny! :)



A když už jsem byla ve městě, oběhala jsem si všechno, co jsem potřebovala, a zbývalo mi trochu (víc) času, než mamka s babičkou nakoupily (taková rodinná sobota, akorát jsme ji každá strávila jinde), svezla jsem se výletním vláčkem se známým (ale rodinný nákup nakonec zabral víc času, takže jsem svoji chvilku flákání odpracovala taháním tašek). Bylo to super, co Vám budu povídat. Trasa vedla přes vyhlídku, takže bylo vidět daaaleko do okolí a navíc bylo super jednou jen tak sedět a neřídit.

Takže až pojedete někam, kde mají výletní vláčky, vřele doporučuju!

 


Komentáře

1 Charlie Charlie | Web | 11. června 2018 v 17:11 | Reagovat

Já se letos chtěla vrhnout na sirup z pampelišek, ale tak nějak jsem je propásla :D ale, když se k tomu dokopu,možná zkusím ten třešňovej, jinak nevím, co s nima budeme dělat :D

2 Linda Linda | 18. června 2018 v 21:26 | Reagovat

[1]: Právě, je toho strašně moc, že člověk pořád jenom zaváří a zaváří a ono to stejně neubývá. A zároveň je škoda to jenom vyhodit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama